Klubovny

Historie kluboven roztockých skautů

Po 2. světové válce

Roztočtí skauti využívali několik kluboven, převážně v soukromých prostorách. Jedna z nich se nacházela za domem známým jako „Malá sakura“ (Tiché údolí 81). Většinu času se však scházeli v přízemí tzv. Menzlovy vily (Tiché údolí 119). Tuto klubovnu později – po zákazu skautingu – využíval vlastivědný klub.

Pražské jaro

V roce 1968 našli skauti své první útočiště ve sklepě roztockého zámku. Místnost původně sloužila jako klubovna Přátel historie a Středočeského muzea. Skautům ji dal k dispozici tehdejší ředitel muzea a činovník Junáka Jiří Bayer – Bye-Gan. V této místnosti se konala první schůzka po obnovení skautingu v Roztokách a následně sloužila jako klubovna vedení střediska a 1. oddílu skautů. Prostory skautům nepatřily, a tak nebylo možné si je upravit podle svých představ a potřeb. Výhodou ale bylo, že mohli pro hry využívat zámecký park, který ve večerních hodinách už nebyl tolik navštěvovaný.

2. oddíl se scházel v klubovně vodáckého oddílu TJ Roztoky, která se nacházela u ústí Únětického potoka do Vltavy. Část roztockých vodáků tvořili skauti, patřil mezi ně i Miroslav Hypš – Siki, vůdce 2. oddílu. Skautům se zde líbilo. Klubovna byla zařízená podle jejich vkusu, měli tu krb, své nástěnky, vedle klubovny bylo hřiště. Silnice do Prahy tehdy vedla z druhé strany trati a okolí bylo velmi klidné. Velkou atrakcí bylo 6 kanoí, které bylo možné si půjčovat.

Budování osady

V místech dnešní základny, jejíž pozemek středisku ještě v roce 1968 přenechal městský národní výbor jako odškodnění za klubovny a majetek zabavený po roce 1948, byl neudržovaný les. Prvním úkolem bylo proklestit přístupové cesty shora (od dnešní brány) k budoucímu slavnostnímu ohništi. Ze srubů přišel první na řadu ten jménem Rudolf (dnes se v něm schází 1. dívčí oddíl).

Práci na budování rezervace, jak se prostoru junácké základny začalo říkat, organizoval Jiří Bayer – Bye-Gan. Vše se zvládlo svépomocí. Členové 1. oddílu asistovali při betonování základů, vlastní srub stavěli dospělí činovníci. Ti také postavili cihlový komín. Kluci pomáhali s úklidem, rekultivací pozemku a dostali na starost obložení postaveného komínu kamenem. Do srubu přesídlilo vedení střediska a 1. oddíl skautů. „Podle mého názoru bylo budování skautské rezervace osobním snem a dílem Jiřího Bayera, on tou akcí doslova žil,“ přidává osobní vzpomínku Jiří Řezníček, který v osadě ze starých dveří postavil kůlnu na nářadí. Bye-Gan ji nazval Habešankou podle jakési chudinské osady u Prahy. Po estetické úpravě (obložení kulatinou) stojí dodnes.

Teprve po Rudolfu došlo na srub Kokořín. S jeho stavbou se nespěchalo, protože 2. oddíl se scházel u vodáků a měl tam dobré zázemí. „Nutno přiznat, že vedení 2. oddílu nebylo pro budovatelské akce tolik nadšené. Vedly ho k tomu oprávněné obavy, že skauting bude komunisty opět zakázán a že je potřeba se soustředit na skautskou výchovu, aby se myšlenky skautingu zachovaly i do dalších let,“ vzpomíná Martin Štifter.

Jména srubů – Rudolf a Kokořín – byla zvolena podle historických tábořišť (1. oddíl tábořil na polesí Rudolfi, 2. oddíl na Kokořínsku). Ve srubech zpočátku nebyla zavedená elektřina a svítilo se petrolejkami.

Slavnostní předání srubů do užívání oddílům se konalo 7. února 1970 za přítomnosti zástupců náčelnictev českého a slovenského Junáka. Brzy ale následovalo zrušení skautské organizace a na základnu se nastěhoval Socialistický svaz mládeže.

Současnost

Po sametové revoluci v roce 1989 jsme se do osady vrátili, ale našli ji v poněkud pozměněné podobě. SSM zrušil tenisový kurt, a naopak přistavěl nové budovy – ubytovnu, 2 malé chatky, kuchyni s toaletami a kancelář, které dnes nikdo neřekne jinak než „kancl“ a která slouží jako sklad.

V Rudolfu se v současnosti schází 1. dívčí oddíl, v minulosti tu měl své zázemí také 2. dívčí oddíl, který zanikl. Srub Kokořín využívá oddíl skautů, smečka vlčat a 3. dívčí oddíl. Roverský kmen se usídlil v chatce na hřišti, které se říká „R“ (jako roveři).

Fotografie ze stavby osady a článek v časopise