Klettersteige, Dresden a nákupy
Nevíte, co je Klettersteig nebo proč vyrazit na výlet k našim západním sousedům? Čtěte dál!
Kdybyste v sobotu 22. září kolem sedmé hodiny ráno vyhlédly z okna, byl by se vám naskytl velmi smutný pohled. Chladné a deštivé počasí dávalo najevo, že nastupující podzim to myslí opravdu vážně. Takže kdybyste v tom sychravém ránu zahlédli několik zmoklých zakuklenců, jak se motají po Roztokách a chystají se k odjezdu bůhví kam, nejspíš byste kroutili hlavou a mysleli si něco o Bohnicích. No, řeknu vám, my byli ti zakuklenci. A tehdy jsme si mysleli to samé.
Ale co. Do auta neprší a do Německa je dost daleko na to, aby se počasí stihlo umoudřit a vzpomenout si, že ještě včera bylo léto. A skutečně. Čím více se blížíme ke státní hranici, tím méně prší. V Německu pro dobrou náladu naladíme Radio Sachsen – Dein Radio, deine Musik! a když vystoupíme na parkovišti u tramvajové stanice Beuthenfall [bojtnfal] uprostřed lesů nedaleko města Bad Schandau [bád šandau], není pochyb o tom, že počasí nám přeje. A to ještě ani netušíme, že odpoledne bude svítit slunce!
Po malém zápase s parkovacím automatem, který sice podle nákresu přijímá všechny Euro mince, ale většinu těch našich zarputile odmítá, se nám konečně podaří získat parkovací lístek, a tedy nám nic nebrání vydat se za přírodními krásami národního parku Sächsische Schweiz [zechsiše švajc] – Saské Švýcarsko.
Naším prvním cílem je Klettersteig Häntzschelstiege [kletrštajg hencšelštajge]. Klettersteig je německý výraz pro zajištěnou cestu, nazývanou též feráta (z italského označení Via ferrata). Po cestě potkáváme i jiné výletníky a zdravíme se s nimi stylově Hallo! Ale pozor, neplést s anglickým Hello! Pěkně po německu – haló – jako když telefonujete.
Pomalu ale jistě stoupáme po ferátě lemované ocelovým lanem a kocháme se výhledy do krajiny. Počasí je sice stále podmračené – kopce a údolí před námi i nadále halí lehká mlha – ale snad právě proto vypadá tato oblast plná skalních věží a výběžků tak zajímavě a tajemně. Na konci feráty si vychutnáme svačinu a oklikou se vrátíme zpátky k autu. Cestou na parkoviště již začínají mezi mraky tu a tam pronikat paprsky podzimního slunce.
Během jízdy z Bad Schandau do Drážďan – německy Dresden – sluneční paprsky nadále sílí. Když vystupujeme v bývalém lomu na drážďanském předměstí, připraví nám počasí poslední nepříjemné překvapení v podobě vydatné přeháňky. Obloha se však rychle vyjasní a není pochyb o tom, že před námi je slunečné, skoro letní odpoledne. U Drážďan najdete vedle sebe hned dvě feráty, jednu těžkou a jednu ještě těžší. Obě nabízejí svým návštěvníkům rozhodně zajímavou zkušenost. A když už jsme na kraji Drážďan, proč si toto město neprohlédnout pořádně?
Drážďany leží na Labi a odedávna byly kulturním i politickým centrem Saska. Největšího rozmachu dosáhly v době baroka a nejvýznamnější drážďanské památky pocházejí právě z tohoto období. V prvních měsících roku 1945 – tedy těsně před koncem druhé světové války – bylo město bombardováno letadly britského královského letectva (Royal Air Force) a leteckými silami Spojených států amerických (United States Army Air Forces). Při náletech byla zničena velká část zástavby včetně unikátních pamětihodností. Daleko větší tragédií však byly tisíce zmařených lidských životů. Zdevastované město se po válce podařilo znovu vystavět i s nejvýznamnějšími památkami a dnes Drážďany rozhodně stojí za návštěvu. Ani my jsme nelitovali, když jsme se procházeli mezi regály v supermarketu a oddali se výhodnému nakupování v eurech.
Pomalu se stmívalo, ale to už jsme byli na cestě k domovu a ubíhající silnice většinu posádky našeho auta spolehlivě uspávala. Když zmizel signál rádia Sachsen a ztratili jsme poslední kontakt se Saskem, nezbylo nám než doufat, že se sem co nejdříve znovu podíváme.
Více fotek najdete na Azorově rajčeti!
