Putování rumunským Banátem

Publikováno 3.9.2014 v 23:23

Termín: srpen 2014
Místo: Banát, Rumunsko

« Zpět do kroniky

Abych se mohl dotknout vlastní historie, cestoval jsem tisíc kilometrů až do rumunského Banátu. Možná to zní trochu absurdně, ale je to tak. V nejjižnější oblasti Západních Karpat, Banátském pohoří, se v malebných horách nad Dunajem rozkládá několik českých vesnic.

Banát byl za Rakouska-Uherska hraniční provincií, kterou bylo potřeba zajistit. Z toho důvodu úřady podporovaly masivní osidlování této oblasti. V první polovině 19. století se do drsné banátské přírody vydávali také čeští osadníci, kteří zde zakládali vesnice a hledali obživu. Život v Banátu dodnes není jednoduchý. Naši krajané tu žijí a hospodaří skoro tak jako před sto lety. Chovají slepice, krávy, kozy, prasata, koně, pěstují obilí, kukuřici, brambory, fíky. To vše s minimem technických vymožeností, které dnes známe. Každá rodina si vypěstuje, co potřebuje, co nevypěstuje, získá výměnným obchodem.

Dostat dobře placenou práci je v tomto kraji velmi obtížné. Většině místních vylepšuje rodinný rozpočet cestovní ruch. České vesnice jsou stále častějším cílem turistů z naší republiky. Ve vesnicích existují české školy, kam jezdí naši učitelé a učí děti našich krajanů česky, takže domluvit se není problém. V místních obchodech a hospodách se dá kromě rumunských lei platit také českými korunami.

Putovat banátskou krajinou je nezapomenutelný zážitek. Místní kraj, bohatý na krasové jevy, plný jeskyní a soutěsek, je stále málo dotčený lidskou rukou. I sem již ale nezadržitelně proniká civilizace. Dokonalým příkladem setkání starého a nového světa byla paní oblečená v dlouhé sukni, zástěře, s šátkem kolem hlavy – jak z obrázku českého venkova v předminulém století. Vyšla před dům a volala na manžela: „Petře, nejde wifina!“ Některé civilizační vymoženosti jsou ale opravdovou pěstí na oko. Mě nejvíce zaskočily obludné větrné elektrárny nad jednou z českých vesnic, Svatou Helenou.

Letos o prázdninách jsem měl jedinečnou příležitost podívat se do rumunského Banátu s Ekumenickou lesní školou. Se skauty ze všech koutů Čech, Moravy a Slezska jsme navštívili tři české vesnice – Rovensko, Gerník a již zmíněnou Svatou Helenu. Několik dnů nás doprovázel jeden z místních toulavých psů. Pojmenovali jsme ho Svojsík a dělili se s ním o jídlo. Poznali jsme banátskou přírodu a alespoň trochu nahlédli pod pokličku drsného života našich krajanů, jejichž počet je rok od roku menší. Mladí stále častěji odcházejí do České republiky za lepšími pracovními podmínkami a celkově jednodušším životem. Kousek živoucí české historie v Banátských horách se tak pořád zmenšuje. Nezbývá než doufat, že nezmizí úplně.

Příspěvek do kroniky zaslal Azor