Fotogalerie

Sice nás přes den zastihly hned dvě bouřky, ale díky maximálnímu nasazení všech zúčastněných se louku podařilo posekat i shrabat. Tábořiště je tedy připravené na náš příjezd.

Jižně od Plzně, pod kopcem Březníkem, se naše vlčata, světlušky, skauti, roveři a činovníci utábořili na celý víkend a domů si odvezli spoustu zážitků. Zahráli jsme si společně několik her, vykoupali se v blízkém rybníce a večer si zazpívali u ohně.

Víkendová akce pro Vydry a Lišky byla sice trochu netradiční, ale o to víc si ji všichni užili.

Na sklonku 2. světové války projížděl městem transport smrti a díky hrdinství lidí z Roztok i okolí se podařilo mnoho vězňů zachránit. Jako každý rok i letos jsme se zúčastnili pietní vzpomínky na ty, kterým už pomoci nebylo.

Autorem fotografií je Jan Žirovnický

Na bývalém hradišti Minice jsme si nemohli odpustit pořádnou koulovou řežbu. Odtud jsem se po obědě vypravili na další hradiště, tentokrát Budeč, a podívali se i do zdejší rotundy. Naše další kroky vedly na Okoř, odkud nás autobus odvezl domů.

O letošních velikonočních prázdninách jsme se vydali na Kokořínsko. Počasí bylo chladné, místy deštivé, ale ani o sluneční paprsky nebyla nouze. První noc jsme složili hlavu kousek od Mělníka, druhý den si prohlédli Kokořín, i když jen zvenku, a přespali na bývalém tábořišti našeho oddílu. Roztočtí skauti tam tábořili v roce 1946 a právě podle blízkého hradu pojmenovali o téměř 25 let později srub, ve kterém se v osadě dodnes scházíme. Další den nás čekala prohlídka známých kokořínských pokliček a hradu Houska se svérázným kastelánem. Po přespání na Třískově chatě jsme vyrazili na Bezděz. Cestou zpátky nás zastihl déšť, ale oheň v kamnech na chatě nám náladu brzy spravil.

Ze všeho nejdříve jsme vyrazili na prohlídku Levého Hradce a okolí. Průvodce Marcel Ramdan nám o této významné památce řekl mnoho zajímavého, za což moc děkujeme. Mrazivé počasí si po skončení prohlídky vyžádalo zahřívací hru na louce před kostelem. Na zbytek akce jsme se přesunuli do osady a do srubu, kde bylo u roztopených kamen o poznání příjemněji. Večer byl vyhrazený promítání družinových scének s historickou tématikou a došlo i na nějaký ten film pro zasmání.

Byla zima, velikánská a ještě třikrát taková. Ale nezmrzli jsme. Bylo nám krásně a naše zážitky může každý závidět. Je nám líto všech peciválů, kteří zůstali doma, rozhodně totiž přišli o velké dobrodružství. Posuďte sami!

Byla mrazivá únorová neděle, když jsme se vydali po stopách jednoho bohatého, ale ne zrovna oblíbeného pána roztockého zámku. V roce 1590 ho v jeho sídle kdosi přepadl, krutě mučil a také mu ukradl několik desítek tisíc zlatých. Na následky zranění David Boryně zemřel a byl pohřben na Levém Hradci. A nám se teď podařilo ten ukradený poklad objevit.

Druhého listopadového víkendu jsme se my, roveři (a jedna roverka), vydali zdolat horu Milešovku ležící v Českém středohoří.

Na cestu jsme se vydali s dvouhodinovým zpožděním oproti původnímu plánu, jelikož Kyfem pečlivě vyhledané spoje z Lovosic prostě nejely. Nejprve se uvažovalo o změně trasy, nakonec jsme ale vyrazili směrem k Milešovce a cestou se nechali nabrat pozdějším autobusem. Z Milešova už jsme pádili přímo na horu. Někomu to šlo lépe, někomu hůře.

Počasí k nám nebylo zrovna dvakrát přívětivé, foukalo, pršelo, ale před umrznutím nás zachránil Dřeppeho vynikající zázvorový čaj pitý chvilku před uložením ku spánku.

Druhého dne jsme navštívili zříceninu hradu Kostomlaty a po poledni se začali navracet zpět do Roztok.