Po návštěvě modelového kolejiště na roztockém nádraží jsme se přesunuli do osady za vlčaty. Společně jsme si zahráli několik her – například Ježíškovu dárkovou štafetu, Cambridge vs. Oxford nebo Svíčku.
Na spaní v osadě jsme se letos sešli již podruhé. Tentokrát se ale jednalo o čtyřiadvacetihodinovou víkendovou akci, kterou ohraničila desátá hodina ranní sobotní a desátá hodina ranní nedělní. V průběhu dne jsme si zahráli spoustu her, navštívili roztocký les a našli vhodné tyče na vlčácké vlajky. V osadě jsme se setkali se skauty. Proběhlo krátké seznamování, na které navazovaly hry. Po odchodu skautů jsme si uvařili večeři, zazpívali pár písniček v doprovodu dvou kytar a hupli do spacáků.
Poslední listopadovou sobotu se na mrazivých pláních v okolí Řivnáče střetli v boji o Thórovo magické kladivo skauti vyzbrojení vlastnoručně vyrobenými meči.
Bitva dopadla nerozhodně, a všichni se tak podělili o Ódinův sladký poklad (ne, medovina to nebyla).
Onoho sychravého listopadového rána se členové družiny Vyder vydali na své tajné místo. Cestou se vyřádili na balících slámy a nafoukli zamrzlý rybník. Na místě zbudovali lesní příbytek a k obědu si uvařili rizoto s tuňákem a zeleninou.
Citát dne:
„Když jsi homeless a bydlíš v lese,
tak to je tvůj home-les.“
Vilda
Naším domovem se na víkend 11. 11. až 13. 11. stalo pevnostní město Terezín založené Josefem II. Přesněji jsme bydleli v cípu, který se nachází v severovýchodní části pevnosti. Ke spoustě her jsme využívali slavné podzemní chodby i travnaté prostory Terezína. Po večerech jsme zpívali s kytarami. Stihli jsme si prohlédnout i nedaleké Litoměřice, kde jsme si stručně představili osobnost Karla Hynka Máchy. V posledních hodinách před odjezdem jsme navštívili muzeum, které se věnovalo výstavbě pevnosti, kde jsme, mimo jiné, ozkoušeli i dělostřelbu.
